Bonitace

Nejdůležitější krok v životě psa, pro některé majitele, dokonce důležitější, než samo zrození, které zákonitě musí bonitaci předcházet.

I homo sapiens zná rituál iniciace, který může mít různé podoby. Někde praktikují například skok z 30 metrové věže, v naší dekadentní společnosti je rozšířen noční pobyt v klubu nevalné pověsti. U československých vlčáků je to podobné. Chce-li se stát pes ČSV chovným a tedy legálně souložit, musí se podrobit ponižující zkoušce. Nejdříve mu změří všechny možné rozměry, které se na psím těle dají najít. Musím však poznamenat, že můj jedenáctiletý syn by ani před šesti lety nevěřil, že nějaký rozměr zjištěný na bonitaci má nějakou příčinnou souvislost s rozmnožováním (světlá výjimka je snad jen počítání varlat u psů na což, jak známo stačí i dvojková soustava).

Všichni tvořitelé těchto norem mají jedinou kliku. Do této chvíle pravděpodobně uchovnili všechny psy europoslanců. Jinak by už dávno existoval verdikt Evropské komise potírající tyto potupné norimberské zákony ve psím světě. A naši vlčáci by mohli mít ucho i nadprstí dlouhé dle libosti, bez vlivu na jejich další sexuální život.

Tuto společensky důležitou akci jsme přebrodili s Elli tento víkend. Už při placení jsem se usmíval. Jako předseda klubu přátel klubu mám poplatky na bonitaci téměř jednou tak dražší než členové klubu chovatelů Československého vlčáka. Konec konců, to nijak neodporuje stanovám našeho klubu přátel klubu. Pomáhat KCHČSV ,jak se dá, tedy i finančně.

Na cvičišti v Roudnici bylo již pořádně rušno a vzduch se tetelil nejen slunečním svitem, ale i jasnou ostře řezanou pachovou stopou postpubertálních nadsamců, kteří jedním stříknutím sdělí celý obsah svojí DNA chvějícím se samičkám. Není proto divu, že Elli ihned omdlela při spatření svého bratra, ve světě ČSV dostatečně profláklého pod pseudonymem Brouk (moč pravděpodobně neobsahuje fotokopii rodokmenu). Na druhou stranu dalšímu příbuznému, tentokrát Floydovi dala ihned znát, že za jednu karamelku nebude hned střílet nohy do praku.

O zvláštní atmosféře v prostoru bonitace svědčí i zarážející návrh jedné z rozhodčích, abych ji okamžitě znásilnil. Po pravdě? Zarazilo mě to!! Držel jsem totiž Elli na vodítku. Také představa , že budu měřen , přičemž nemám potřebné potvrzení od lékaře na chybějící zuby… Proč se stresovat. Naštěstí členka komise neměla tolik času a přicházející dav mě již celkem osvobodil od možného trapasu, kdy zkušeným chvatem během desetiny vteřiny přepočítá kompletnost součástek na podvozku každého samce. Ještě jsem zaslechl, jak se s každým v davu lidí a psů zdraví: „Tož čau děcka, jak se mate?“

První na řadě byl svod mladých. Zde snad za zmínku stojí každoroční představení velkého strašícího mága, který zkouší povahu odrostlých písklat. Jeho sugestivní pohyby vedli nejednoho příznivce keltské komunity připevnit svému štěněti na krk pytlík se sušeným devětsilem proti uhranutí.

No a potom je na řadě měření. Tolik psů po dětské obrně jsem ještě neviděl. Chudáci jedni zkroucení. Elli , jako vždy nevadilo nic a měla z některých měření dokonce bžundu, to když jí lochtala paní komisařka na pupíku.

Pak přišlo nejslavnější číslo v bonitaci. Zkouška povahy. To se děje až na samý závěr dne, protože majitelé musí být na tuto zkoušku řádně propečení, promrzlý, nebo promoklý. Letos byla zvolena varianta – propečeni.

Nutno dodat, že úrovně Dinga nebylo dosaženo ani na této bonitaci. Na zakouslého značkaře si ještě nějakou tu bonitaci budeme muset počkat.

Tanečnice Elli se u tyče chovala relativně dobře. Každý, kdo se setkal s tím to výtvorem nouzovského polesí musí tušit, že výrok – trochu bojácná, moc nesedí. No budiž, komisi práci nezávidím a za Elli souložit také nebudou, je to jejich svaté právo. Konec konců, všichni majitelé tvrdí o tom svém, že nemá chybu, tak proč né já.

Domů jsem jel s pocitem, že okamžik, kdy se narodí malá AISCHA FORTIS AMICUS je zase o něco bližší realitě. Dantemu chybí doma fena a Broněk nemá s kým chodit do hospody, Elli se bude muset snažit