Nová posila, nové zážiky

Události posledních týdnů jdou tak rychle, že člověk nestačí mačkat kostičky s písmenky na klávesnici elektronické kroniky naší záchytné stanice.

Již nikdy se nesplní můj sen. Ještě jednou symbolicky vyběhnout se Sonym do stopy v bílém prašanu. Porušil jsem zákon 166/1999Sb. tohoto státu. Pohřbil jsem Sonyho na jeho oblíbené louce.

Svět se točí dál.

Mezeru v sestavě zaplnil Udo z Litavské kotliny více, jak čtyřletý chovný pes. Udo si ze starého domova přinesl domácí jméno Kazan. Původně to vypadalo, že jeho jméno odkazuje k slavné knize „Vlčák Kazan“. Po dvou dnech bylo vše jasné. Je to jinak! Jedná se o zkomoleninu domácího jména Kazišuk. V jedenáct hodin večer, pod jeho zvídavým, na stranu nakloněným sugestivním pohledem se nemůžete soustředit ani k nakreslení rovnoramenného trojúhelníku třesoucí se rukou na kladívkovou čtvrtku, natož na plnění manželských povinností. V tu chvíli nám došlo, proč byla do soupravy ke Kazíškovi zařazena i výstavní klec. Těch pět minut jednou ročně tam snad vydrží.

Elli ho přijala do smečky hned. Po takové hračce už dlouho toužila. Celé dva dny jí Kazíšek stačil s dechem. Potom již odmítl vyběhnout na zahradu k nezávaznému juchání. Pravda je asi taková. Juchání je srážka dvou psů v plné rychlosti s následným kotrmelcem provázeným zákusem do soupeřova krku. Elli přitom beze zbytku využívá kinetickou energii rotujícího soupeře, jehož kůže se sama namotává na mordu mladé sadistky. Absolvujete-li tuto předehru pětkrát během pěti minut, nutně získáte určitý odstup k partnerce a ani míry 97-63-93 vás nepřesvědčí v pokračování mejdanu, při kterém hrozí vaše proměna v submisivního pelikána. I tak náš nový druh prošel touto náročnou zkouškou a Elli mu povolila, aby spal s ní v naší manželské posteli. Hodně si šplhnul, když na sebe vzal vinu za zabitou a zahrabanou slepici, nad kterou ještě navršil malé sněhové iglú. Snad aby snášela vajíčka v teple.

Potom již bylo vše v pořádku.

Jen tu řiditelku divadla neměl vyhánět z kanceláře mé ženy tak rychle. Elli mu nestačila vysvětlit, aby infantilní říkance „Plci vlci? Vlci plci!“, nevěnoval pozornost. Manažeři od určitého stupně mohou skloňovat beztrestně i větší blbosti.

Hned večer toho dne už ale manželka s úsměvem hlásila, jak krásně si hráli. Sice vyhrál Kazíšek, to však nevadí, legraci si užili všichni. Soutěžili v přetahování. V jednom družstvu byla Šárka a Tomáš. Druhý tým tvořil Kazánek. A Kazánek vyhrál!!! Udivilo mě, proč si tedy mám vzít k večeři suchý chleba, když zde panuje taková rozverná nálada. No jasně, chybělo lano na přetahování, tak vzali kilo bůčku. Kdepak, i když se suché sousto příčí v hrdle, pomáhá při polykání slastný pocit, že se k nám na dvorek přistěhoval takový atlet.

Atlet umí intuitivně rozlišit charakter nově příchozího člověka podle pachové stopy, kterou zanechávají zlí a hodní lidé! Hodnou a zlou osobu pozná s až zarážející přesností. Zlý člověk nemá piškot a hodný člověk má dva piškoty. Nejhodnější pak celý pytlík piškotů.

Jediný špatný návyk nové akvizici našeho dvorku snad mohu vytknout. Příliš časté vynucování mazlení, které má asi spojené s výcvikem lavinového psa. Bohužel i v nočních hodinách! Je vědecky ověřený fakt – lavina se neptá na hodinu, udeří kdykoli. Začátek akce se projevuje náruživým olíznutím obličeje, s následným vyproštěním zpod laviny. Sníh v tomto případě představuje pro účely cvičení peřina. Jediným rychlým chvatem vás vyprostí ze závěje a žuchne na vás celým tělem, aby vás ochránil před nočním chladem. Je skromný, za tuto záchrannou akci ve tři hodiny ráno nevyžaduje piškot, ale pouze drbání na hrudní kosti. I tato činnost však není samoúčelná a skrývá racionální myšlení. V případě, že ruka zachráněného umdlévá v drbání hrudní kosti, jemně ji vezme do zubů a stiskem vás vzbudí, abyste snad neomdlel a následně neumrzl.

Tak si tady tak v klidu ležím, jsou tři hodiny ráno, laskám Kazišuka a v duchu si říkám: „Sony, ty vole, cos to sem poslal místo sebe!!!“