ADVENT – Babička jede, babička jede!

Babička! Babička jede! Zvolal někdo, kdysi v rodině Panklových, a Božena na této větě založila své literární dílo. V naší rodině toto zvolání bohužel evokuje vzpomínku na krach newyorské burzy (též zvaný Černý čtvrtek, anglicky Black Thursday) 24. října 1929 a zmatek mezi investory, který vyvrcholil v Evropě na Černý pátek a ve Skovicích 16. prosince v tzv. „Velký úklid“ v anglicky mluvící části Skovic „Big cleaning“. Úklid začíná okamžitým zákazem spánku všech Československých vlčáků v manželské posteli. V podstatě se jedná o stanné právo. Také dojde na pozoruhodný zlom v majetkových poměrech. Od této chvíle jsou všichni psi na území našeho pozemku moji a to s veškerou zodpovědností z toho vyplývající. Včetně možné popravy za úsvitu. Elli ze všeho dění kolem sebe pochopila pouze to, že se jedná o nějakou novou akční hru. Konečně jí věnujeme vždy po proběhnutí postelí patřičnou pozornost, které se jindy marně dožaduje.

Nebudu zde zdržovat popisem padesátiletého muže na kolenou, kterak drhne zem, aby ani zbyteček kozího bobku záludně schován v koutě nezůstal zobrazen lomem světla v oční sítnici bývalé sestry hygienické stanice, toho času na odpočinku. Pravdou zůstává, že po 3 hodinové palácové revoluci se nedá pít ani voda z toalety. Sony totiž Savo nepije. Kouká na zprávy a rozumný pes v Čechách nikdy neví, co se tady bude pančovat příště. Sonýsek je hodný kluk, když se uklízí, může ležet pouze ve svém pelechu u kamen. Jeho, jakýkoli pohyb způsobuje nepříjemnosti úklidovým četám, které civilizují kuchyň. Václav Neckář při sledování tohoto kmeta změnil text písně na: „Ze psa padá sníh, alelůjá. Budou vánoce, budou vánoce“. Jako každý rok vybíráme vzorky vánočního cukroví pro dědu tak, aby obsahovalo co nejméně psích chlupů.

Nevím, zda tchýni není divný nepřirozený fyzikální jev. Když k nám přijede, je podlaha vždy mokrá. Tváří se dost neutrálně. Babička přichází do kuchyně. Pod jejím pátravým zrakem vysychá podlaha i sliny v mých ústech. Elli startuje a pomáhá odvést pozornost. Dvojité podhrábnutí , výskok do obličeje, líznutí, polo salto pod kuchyňský stůl, výskok, líznutí, úprk do ložnice, proběhnutí manželskou postelí, odraz od žehlicího prkna, smyk ke kamnům, kousnutí Sonyho za hlasitého zavití do hlavy, pokus o další výskok. Zachytil jsem prosebný pohled mé ženy. Rázně ukončuji toto tělesně namáhavé cvičení, určené speciálně pro vánoční besídku. Dezorientovaná a zmatená babička naštěstí nestihla zaznamenat profesionální pohyb městského vlka na lovu. Sony mezi tím zkontroloval veškerá zavazadla příchozích. Zase nic! Odchází si vzorně lehnout ke kamnům. Konečně do naší kuchyně vchází Ellinina nejoblíbenější hračka. Teta Máťa! Elli je naprosto v transu, když teta po olíznutí prudce vzpaží a hlasitě na hranici ultrazvuku piští: „Néééé Ellllíííí nééééé, lííííízáááát néééé!!!!“. Ve chvíli, kdy roste kmitočet a hrozí popraskání skleniček na whisky, většinou tuto hru utnu. Elli se uraženě uklidňuje a odchází na své místo. Cestou ještě z pomsty kousne Sonyho, protože patrně rozumí tetě, jak říká: „ Vezmi si příklad ze Sonyho, ten je hodný“.

Konečně se všichni usadili. U mne opadl strážní instinkt, tzv. Syndrom selhání Klausova bodyguarda. Rozproudila se rodinná vánoční debata. Kdo kde s kým, jak, a kdy, jak jsou chlapi nemožní a tak. Prostě takové ty řeči, které dívku v každém věku psychicky uvolní.

Babička nechápe, proč si nesednu s nimi a nepřiznám se také k nějakým svým nedokonalostem, abych potěšil široký dívčí kolektiv.

Sony využívá mé chvilkové nepozornosti, kdy se zapojuji do hovoru nezávaznou poznámkou, o hnusném počasí a mizí ze svého místa. Nenápadně se přesouvám k otvoru do sousední místnosti, abych zaznamenal jeho novou polohu. Mlží se mi zrak a potí čelo. Sony poté, co zjistil, že uklízet se dál nebude, lehl si nazpět do převlečené postele. Samo o sobě nic strašného, nebýt toho, na čem ležel!!!! Kabát tchýně!!!! V této chvíli nemůžete vydat hlasitý povel. Snažím se kacíře stáhnout z lože za obojek. Vidím, jak se Sony snaží odezírat můj povel ze rtů s děsem v očích. Vylekán pocitem totálního ohluchnutí se snaží zalíbit. Patrně blbě artikuluji. Převrací se na záda a dělá malé „těňátko“. Elli zaregistrovala nějakou hru v ložnici. Ihned přibíhá a snaží se mi pomoci. Vyskakuje na postel a tahá Sonyho za hlavu. Dochází k obvyklé výměně názorů, o které normálně vědí všichni sousedé na naší samotě. Pro moji psychickou pohodu si namlouvám, že tentokrát to nebylo tak hlasité a nikdo nic nezaznamenal. Daří se odstranit největší ložiska uskupení srsti. Brigite Bardotová a naše babička se od této chvíle nesmí potkat. Slavný sex-idol a ortodoxní ochránkyně zvířat by na naší babičku určitě plivla. Nikdo by slavné divě nevymluvil, že babička nenosí jako kabát vlčí kožich.

Všichni odjíždí, návštěva skončila, napětí opadá. Tep i tlak se pozvolna vrací do normálu. Odmítám reagovat na provokativní poznámku.

„ Když je tady uklizeno, tak je to tu hezký!“

Uvařím si kávu a usedám k internetu, celým tělem dychtím po klidu a pohodě. Do mailu mi přišla zpráva. Cituji: „ Tisztelt Partnerunk! Mellékelten kuldjuk aktuális……………….Udvozlettel. Magyar Ebtenyésztok Országos Egyesulete. Paní chovatelko proč? Proč zrovna já? JÁ DO BUDAPEŠTI NECHCI!!!