Příručka pro prvomajitele ČsV – kapitola II

V amatérských radách máme za sebou převzetí štěněte od chovatele. Další vývoj událostí přeskočím. Byl popsán na našich stránkách ve vědeckém článku Několik důvodů proč si pořídit štěně.

Dalších několik týdnů se zdánlivě nic neděje. No – neděje, ono se děje. Jste postupně formováni a utvářeni tak, aby jste se vrátili ve svém vývoji zpět tzv. ke kořenům. V prvním díle této stati již bylo naznačeno, jaká úskalí to představuje. Nezadržitelně se však přibližuje den, kdy na vás bude v e-mailové schránce čekat vzkaz.

Začíná to celkem nenápadně. Ve snaze se zalíbit zašlete do domácí chovatelské stanice několik fotek. Ty se následně objeví a rozšíří cestou sociálních sítí. K nim se budou vázat veskrze kladné, nebojím se napsat – nadšené reakce. Při jejich čtení Vás bude dmout pýcha a necháte zapomenout na ohryzaný stůl či sežranou vaši večeři vaším chovancem. Ješitové následný den po ránu zašlou další várku fotografií a s lechtáním v podbřišku co hodinu usedají k oltářnímu monitoru čekajíc na další oslavu jejich mazlíka. Ten si tou dobou může doma dělat co chce, neb majitel v náboženském transu právě provádí registraci a stává se členem FB sekty. Podsvícen modravým světlem FB, které mu dodává  věštecké vzezření  napíše svůj první žalm: „ A vidím zde psa, jehož sláva se nebe dotýká!“ V odpověď na toto zvolání  se rozsvítí místo „Ámen,“ několik piktogramů v podobě vztyčeného palce (majitelé FB zatím nezakoupili můj patent na obrázek vztyčeného prostředníčku).

Nu a večer již máte ve své elektronické poště onen vzkaz. Pozvání na výstavu. Aby kulturní šok nebyl příliš velký, začněte speciální výstavou tzv. klubovou, tam potkáte pouze jedince svého druhu. Na ostatních výstavách budete konfrontováni  s faktem, že tolik šamponu po Vaší hlavě nepěnilo a tolik laku netužilo, jako po tělech vystavovaných jedinců. Ti, kdo mne znají si dovedou představit můj úžas nad množstvím a tvarem hřebenů čechrající kadeř canis šampionů.  To by mohlo hned v počátku podlomit Vaši víru ve výjimečnost Vaší – na vodítku se zmítající bestie, která se chce přivítat se všemi svými příbuznými. Nakonec dojde i k radostnému učůrnutí při spatření chovatelky – matky rodu.

Ještě po ránu se budete zlobit na nebohého pejska pro jeho neustálou snahu někoho masakrovat. Po třech hodinách čekání však zjistíte, že neustálé rozmotávání vzájemně zacuchaných vodítek je jedinečná zábava pro zkrácení dlouhé chvíle a seznámení s podobně postiženými. Jako kratochvíle připadá ještě do úvahy kritika vystavovaných zvířat, lépe řečeno jejich vodičů – psovodů, do toho se však pro počáteční neznalost poměrů proboha zatím nepouštějte. Mohl by vám někdo plivnout do guláše. Když už mluvíme o guláši, s jídlem nechoďte k výstavnímu kruhu, v reakci na to můžete být pokousáni a nemusí to být zrovna pes.

Již jednou bylo napsáno, nikdy psa nenechte pojmenovat AAAautobazar. Do kruhu budete v kategorii řazeni abecedně a v té historické chvíli nebudete schopni si zapamatovat směr předvádění. Pořád máte pocit, že se zúčastňujete jakési soutěže Miss ČR všech ČSV.  V této chvíli pohlédnete na vteřinu pravdě do očí. Otroci se ukazují v kruhu a v pohybu proti směru hodinových ručiček. Vrátíte se v čase a budete stát jako před tisíci lety na Forum Romanum, předvádět ladný krok v klusu a na závěr i úplný chrup prodavači otroků s titulem rozhodčí. Na konec této velkolepé akce, dostanete přidělen kód. Například VN a k němu budete přijímat gratulace. Šťastný to okamžik. Před odjezdem domů si nechte ještě svoji přidělenou zkratku zaregistrovat do deníčku kulturních akcí. Jmenuje se sice Výkonnostní knížka, ale to nevadí. Od tohoto okamžiku je to Váš milý deníček, ve kterém si budete za dlouhých zimních večerů listovat a k jednotlivým zkratkám přiřazovat útržky vzpomínek. Kde jste hledali místo na venčení. Kde jste ztratili krásné vodítko nebo kde byl rozhodčí naprostý debil.

Večer po příjezdu usednete opět k oltáři a chvějícími se prsty odentrujete fotografii nevalné kvality „Nějaký pes s pohárem“. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat „Se líbí“ se množí v monitoru. S pocitem naplnění jdete spát.
P.S. Nedávno jsem zahlédl komodu slávy velkého bratra Elli. Ještě ten samý večer byla Ellince také udělána polička slávy. Není tak reprezentativní, ale roztrhané plyšové kuře, prokousnutá krytka objektivu a diplom VN se nedají přehlédnout. Každý musí nějak začít…..