Vidláci na návštěvě v uherském království

Ve chvíli, kdy se člověk dozví posádku „Úhošťské střely“ směřující do Budapešti na WDS znejistí. Já vyloučený amatér se mám zúčastnit výjezdního zasedání chovatelské komise KCHČSV a to přímo na palubě vozu. Jeden znejistí a rozklepou se kolena. Jen neříci nějakou blbost! Například, Ell má krátké šupiny, nebo tak něco podobně nesmyslného.

Od samého počátku jsem se obával plného vozu půvabných dam a jejich veselého švitoření. To jsem netušil, že se zúčastním téměř 14 hodinové konference chovatelské komise. V Měříně na D1 k nám přistupuje hlavní bohyně lásky všech ČSV v Čechách, prostě ta, která určuje kdo, kde a s kým bude souložit. Nutno podotknout, že legenda nelhala. „ Tožděckatovám musím řícijatuuž myslela žemetunecháte……“ Úhoštský musher vynaložil veškerý um a úsilí ke zpomalení toku myšlenek předsedkyně chovatelské komise (dále psí máma).

Každý průměrný rodič například ví, že děcko se dá uspat jízdou kočárku po kostrbaté cestě. Hrbolatá cesta se přímo nabízela v podobě D1. Bohužel si posádka vozu moc nepomohla. Konference se nezpomalila, pouze já, udrrncán, usnul. Né tak předsedající. Přibyl tím další problém, mé chrápání. Budím se až hluboko na Uherském území, ihned zjišťuji stav jednání výjezdní konference. Ano i po dvou hodinách jízdy se nacházíme ve stádiu prezentace. V samém srdci Budapešti u výstavního centra se v plné nahotě ukazuje, jak velký kredit má chovatelská komise KCHČSV ve světě. Všichni ubozí nýmandi stojí spořádaně v řadě u kasy, když před tím poslušně vyhledali a zaplatili parkovací místo. Když projíždíme branou, stačím zaregistrovat pouze vyčítavý pohled organizátora. Určitě se zarděl studem, že nestihl zasalutovat. Samozřejmě parkujeme pět metrů od našeho výstavního pavilonu. To mne přivedlo na myšlenku, že České predátorky jsou známé a respektované i ve světě. Protože druhá možnost, aby maďarský ministerský předseda používal jako služební vůz Volkswagen Transporter nemladého ročníku je málo pravděpodobné.

Ihned po té, co jsme dorazili do výstavní haly, jsem znejistěl. Uprostřed kruhu zvícího rozměry házenkářského hřiště měli Molousáci pořadové cvičení. Člověk musí polknout naprázdno, když vidí, že lze druhou půlku konce vodítka seřizovat po milimetrech. Kohoute, tady nám nikdo zrní zadarmo nenasype, pomyslím si v duchu. Rozbalujeme ležení u kruhu za neustále probíhající konference chovatelské komise (dále jen chk). Po prvním kontrolním vyběhnutí na okruh vím, že Elli je naprosto v pohodě. Vlastnost u ní obdivuhodná. Žádný stres. Dobíhám k osobnímu trenérovi. Padají mezi námi jedna, možná dvě věty. Vím jedno. Jestli někdy, tak dnes a tady. Jsou lidé, kterým budete vždy něco dlužni, a splatit se to prostě nedá. Takovou měnu ještě žádný bankéř, díky bohu nevymyslel. Já budu do smrti dlužit paní chovatelce a exekutor s tím nic nenadělá. Dávám jí tedy poutko výstavního vodítka. Když po prvním kole vypadávají dvě italské feny, vím jedno. Špatně to už neskončí. Přiznávám! Nervozita zavládla i u mne. Člověku probleskne hlavou těch posledních dvanáct let s čsv.

„Sony, ty vole nespi! Za Ajší !“

No a tak se to povedlo! Excelent CAC v otevřené třídě fen. Elli je vychechtaná a je vidět, jak pomohl náš nový stravovací systém. Vycházeje z předpokladu, že zemí, která má patronát nad úspěšným rozvojem plemene, nechal jsem Elli sežrat (pravda, nedobrovolně) plný kastrol halušek. Bylo ihned poznat, jak po tomto vitamínovém šoku tělo deviantovo krásní před očima. Není nad národní stravu.

Po celou dobu soutěží samozřejmě probíhá paralelně konference chk. Úhoštský musher se snaží zorganizovat přestávku a jako zarputilý čtenář pohádek J.Erbena a B.Němcové inspirována nesmrtelným příběhem Jeníčka a Mařenky odvedla psí mámu na toalety. Poté zmizela v záplavě stánků s vodítky a běžeckých pásů pro psy. Boží psí prst kdo s kým mezi čsv však vůz nalezla a Maďarští ohaři mohou i nadále klidně spát. Náš vůz se ještě vlnil v horkém letním počasí a z jeho útrob nám zněl vstříc nezaměnitelný hlas: „Tož dětská co sté mi tó udělali. Vždyť sů celá říčná!“

V polobezvědomí odjíždíme z dějiště šampionátu.

Ve valmézu se dojetím loučíme. Paní vládkyně nad psí láskou ještě dobíhá rozjíždějící se automobil. „Dětská, zítra vám pošlu ty tabulky“, to jsou závěrečná slova výjezdní konference chk.

Nechávám se vyložit u Jihlavy a s Elli si vychutnávám šťastný den. Po chvíli chůze si uvědomuji to ticho…….

Konference skončila!